Beccaria, Cesare Bonesana (1738-]794) Italský kriminolog, ekonom a literát. Beccaria se narodil v Miláně v zámožné pavijské šlechtické rodině, Byl zahálčivého a aristokratického temperamentu. Nechal se inspirovat myšlenkami OSVíCENSTVÍ Pietra a Alessandra Verri, hlavních zakladatelÚ ]ombardského reforrnistického hnutí. Společně založili Accademia dei Pugni (Akademii pěstí) (1762) a spolupracovali na milánské revui II Caffe (1764---6). Díky Alessandrovi, úředníku milánského vězení, a na naléhání Pietra začal Beccaria psát Wavní d!lo skupiny, O zločinech a trestech (Dei delitti e delle pene, 1764). Kniha se rychle stala klasickým dílem osvícenské kultury. Byla přeložena do francouzštiny (1766) a angličtiny (1767), sklidila mimo jiné uznání VOLTAIRA, DlDEROTA, BLACKSTONEA, BENTHAMA, JEFFERSONA a Kateřiny Veliké, a ovlivnila tak hnutí za reformu trestního práva, zvláště za zmšení trestu smrti a mučení. V roce 1768 získal Beccaria osobní křeslo "kameralistické vědy" na Palatinské škole v Miláně. Po vydání jeho přednášek z let 1769-70, publikovaných posmrtně pod názvem Základy politické ekonomie (1894), ho někteří vynášeli jako italského Adama SMITHE, a to vzhledem k podobnosti jejich pohledu na dělbu práce a určování mezd. Ve většině svých ekonomických teorií však měl blíže k učení fysiokratÚ (viz FYSIOKRATISMUS). Byl obdivovatelem Rousseaua a jeho dopisy jsou plné romantismu ve stylu Nové Heloisy, což byl vliv, který rozšířil jeho aplikaci utilitarismu takovým zpÚsobem, že zahrnoval i hloubku a přirozenost individuálního cítění.
Beccariovým klíčovým dílem je bezesporu O zločinech a trestech. Úspěch knihy spočívá ve spojení fÚzných proudÚ osvícenství, představovaných jeho oblíbenými autory jako MONTESQUlEU, HELVÉTIUS a ROUSSEAU. Její slavná předmluva se stala manifestem hnutí; spojovala touhu po vědě o společnosti se zájmem o zvětšení blahobytu lidstva. Beccaria vyšel ze smluvní teorie počátkú společnosti a argumentoval, že jedinec obětuje politické komunitě jen tolik své svobody, "kolik stačí k tomu, aby přiměl ostatní k její obraně" (s.13). Rozvinutím dřívějších formulací Helvétia a Pietra Verriho vyjádřil tento cíl utilitárně jako zabezpečení "maxima štěstí pro co největší počet" (s.9) (viz UTlLlTARISMUS). Smluvní základ společnosti však přesto dává jedinci právo obrátit se proti použití jakékoli metody k vytvoření co největší míry štěstí, a tak Beccaria nemÚže být řazen k utilitaristÚm v klasickém benthamovském smyslu, neboť "není svobody, pokud zákony umožňují, aby za určitých okolností člověk přestal být osobou a stal se věcí" (s.50). Beccaria shrnul své požadavky do obecného axiomu: "Aby trest nebyl aktem násilí... proti jednotlivému členu společnosti, měl by být veřejný, okamžitý a nutný, nejmenší možný pro daný případ, úměrný zločinu a určený zákony." (s.1O4) To ho vedlo k odmítnutí většiny soudobé praxe mučení, mrzačení a trestu smrti a k volání po humánnějším systému vězeňství. TREST však nepovažoval za prostředek určený k převýchově zločinců, nýbrž k pouhému zastrašování. RPB

odkazy
Beccária, Co: Dei delitte e delle pene, Con uno raccolta di lettere e documenti relativi alla nascita dell'opera e alla sua .fÓr/una nell'Europa Jel Settecento, ed. F. Venturi. Turín: Einaudi, 1965.
_: Opere, ed. S. Romagnoli. 2.sY. F1orencie: Sansoni, 1958.
-' On Crime.l' and Punishments, přel. H, Pao1ucci. 1ndianapolis: Bobbs-Merril1, 1963.
literatura
Venturi, F.: Cesare Beccaria and pena1 reformo V: Italy and Englightenmen/, ed. S.J. Woolf. Londýn: Longman, 1972.